Aikibudó, takové jak ho známe dnes, vzniklo v roce 1980, když francouzský učitel bojových umění Alain Floquet založil svou vlastní školu (systém). Co vedlo tehdy jednačtyřicetiletého Pařížana k tomu, aby vytvořil nový systém mezi japonskými bojovými uměními? Jakým řízením osudu se Francie stala centrem rozvoje japonských bojových umění v Evropě? Čím je vlastně aikibudó a jak se liší od ostatních bojových umění? V uplynulém roce o tom všem napsal mistr Floquet knihu nazvanou Myšlenky v pohybu (Pensées en mouvement). Místo jejího dlouhého překladu vám osvětlíme historii aikibudó krátkou charakteristikou jednotlivých období jeho vývoje.
Nejhlubší kořeny aikibudó sahají ke středověké válečné metodě nazývané aikidžúdžucu. Ai znamená v japonštině soulad či harmonie. Ki označuje sílu nebo energii. Koncept aiki spočívá ve využití souladu energií. Ve středověku existovaly různé samurajské klany vyvíjející umění aikidžúdžucu. Nejvýznamnějším z nich byl rod Takeda. Sókaku Takeda, vynikající bojovník, rodové umění dále rozvinul, systematizoval a na přelomu 19. a 20. st. ho začal jako první veřejně vyučovat pod názvem daitó rjú aikidžúdžucu.
Jedním z nejnadanějších studentů Sókaku Takedy byl Morihei Uešiba. Daitó rjú aikidžúdžucu studoval pod jeho vedením od roku 1915. Uešiba byl velmi nábožensky založený člověk. Techniky daitó rjú začal záhy přetvářet tak, aby byly méně destruktivní. Přesto se ještě v letech 1932 - 1942 jeho dódžó Kóbukan říkalo džigoku - pekelné. Interpretaci daitó rjú aikidžúdžucu, kterou zde Uešiba vyučoval, se neoficiálně říkalo aikibudó nebo také aiki no miči. Uešiba techniky nadále rozvíjel a v roce 1942 zaregistroval na Ministerstvu školství nové bojové umění - aikidó.
V roce 1930 shlédl ukázku daitó rjú aikidžúdžucu v podání Morihei Uešiby zakladatel džúdó Džigoro Kanó. Umění Uešiby na něho udělalo vynikající dojem. Kanó vyslal do Kóbukanu několik svých nejlepších studentů. Mezi nimi byl i talentovaný mladý džudóka Minoru Močizuki, v té době již se zkušenostmi v gjókušin rjú džúdžucu, katori šinto rjú, kendó, džódó a iaidžucu. Močizuki se učil velmi rychle a již v roce 1931 založil vlastní dódžó Joseikan (Palác pěstování božské pravdy). V letech 1933 - 1935 byl Močizuki Uešibův učideši v Kóbukanu. Od roku 1951 Minoru Močizuki působil jako kulturní atašé institutu Nihon v Paříži. Provedl zde ukázku různých směrů japonského budó a stal se tak první osobou, která v Evropě prezentovala aikidó a katori šintó rjú.
Po třech letech se Močizuki vrátil do vlasti a ve Francii se začaly rozvíjet dva systémy budó: aikidó aikikai a Močizukiho škola joseikan budó. S Močizukim odjel do Japonska také mladý francouzský džúdóka Jim Alcheik [Džim Alšek] (1931 - 1962), který zde strávil tři roky studiem joseikan budó. Po svém návratu do Francie se stal oficiálním zástupcem školy Joseikan pro Evropu. V roce 1962 však Jim Alcheik tragicky zahynul. Francouzská organizace tak ztratila svou vůdčí osobnost. O situaci informoval mistra Močizukiho Alain Floquet, asistent Jima Alcheika. Mistr Močizuki ihned jmenoval svého syna Hiró vedoucím joseikan budó pro Evropu a vyslal ho do Francie. Ani to však situaci nevyřešilo. Hiró Močizuki začal systém svého otce přetvářet ve sportovní odvětví. Nový sportovní trend však nepřijali zastánci původní školy Joseikan. Ta se rozštěpila na dvě větve, které se nadále rozvíjely samostatně. Název joseikan budó se vžil pro směr Hiró Močizukiho a joseikan aikidó pro starý systém Minoru Močizukiho. V roce 1966 Minoru Močizuki jmenoval Alaina Floqueta oficiálním technickým ředitelem jeseikan aikidó ve Francii a v roce 1970 pro celou Evropu.
Již během studia joseikan aikidó se začal sensei Floquet věnovat i starým školám japonských bojových umění (korjú). Bylo to daitó rjú aikidžúdžucu u Tokimune Takedy a tenšin šóden katori šintó rjú u Jošio Sugina. Díky zkušenostem v korjú se začal způsob cvičení Alaina Floqueta měnit. Ještě v roce 1973 založil Alain Floquet organizaci CERA za účelem rozvoje staré školy joseikan aikidó v Evropě. V roce 1978 Minoru Močizuki udělil Alainu Floquetovi 7. dan joseikan aikidó a titul kjóši. Pojetí technik a jejich systematizace se však stále více odlišovaly od systému joseikan aikidó. V roce 1980, po dohodě s Minoru Močizukim, Alain Floquet založil vlastní systém - aikibudó. Vzhledem k tomu, že bojové umění vyučované Morihei Uešibou pod neoficiálním názvem aikibudó bylo pouze evolučním mezistupněm na cestě k aikidó, je současné aikibudó jediné bojové umění, které lze označovat tímto názvem.